Unbound I.

7. února 2010 v 21:24 | Cecily |  Comedy
Protože a jelikož moji drazí bratři odjeli na hory - ve stejný den, ale každá s jinou školou :D -, zbyla jsem tu sama. :( :D
A protože mám momentálně náladu psát něco lehkýho a novýho, rozepsala jsem něco jako komedii o kapele, ze který si jde skvěle dělat srandu. (Berte to proto s velkou rezervou, nechtěla jsem tím nikoho urazit.)
Pokračování 'In Prison' se tu asi hned tak neobjeví, protože to píšem s Eliz a ta je, jak už jsem řekla, na horách. A druhá řada 'There's nothing here in this soul left to say' mi psát zrovna nejde, je to moc těžký. :D
A o všech ostatních kapelách, o kterejch jsem si říkala, že něco napíšu... to zatím hasne:D (stejně tak Harry Potter:D:D)
Takže tady máte něco o Avenged Sevenfold. (Jimmy tam není - záměrně.)
Doufám, že od vás nedostanu přes držku a že si to třeba i přečtete a možná se i pobavíte, i když na mým humoru... nevím:D:D
xx, Cec



"Vysvětli mi, co to sakra mělo znamenat."
Brian stál tváří v tvář Johnnymu, který si založil ruce v bok a zlostně na něj zahlížel.
"Co jako?" nechápavě se zamračil Brian.
"Ty dobře víš!" vyštěkl Johnny. "Nebo máš tak krátkou paměť, co, pane Gatesi?"
"O co ti sakra jde, Johnny?" ztrácel Brian trpělivost.
"O dnešní koncert! Co měly znamenat ty tvoje výstupy na pódiu?"
"Nevím, o čem -´´
"Dobře víš!" Johnnův hlas se stupňoval stejně jako jeho rozhořčení. "Div si mě tam neohnul, kriste pane! Osaháváš mi zadek a strkáš mi ruku do rozkroku a jazyk na krk!"
Brian se zarazil a potom se rozesmál. "O tohle ti jde? Ale to přece - to patří k -´´
"Víš, jak to vypadá?" vyjel znovu Johnny a ani ho nenechal domluvit. "Co to s tebou je, jsi úchyl nebo co?"
"Úchyl?" řekl Brian nebezpečným tónem. "Tak poslyš… nevím, proč tady na mě vyjíždíš, jako by se stalo bůhvíco. To spíš svědčí o tom, že úchyl jseš ty. Nevšiml jsem si, že by ti to tam na pódiu vadilo."
Využil toho, že Johnny na chvilku ztratil řeč, a rychle kolem něj prošel do tourbusu.
Tam se mu naskytla podívaná, jak Zacky a Matt, skárovaní pod Monu Lisu, hrají na koníčka. Zacky seděl Mattovi na zádech a opilým hlasem řval: "Hyjé, hyjé, kobylo, to tu ještě nebylo…"
Brian protočil oči a hodil se do křesla, ale to už si ho Zacky všiml a zařval: "Vešel Synyster Gates! Vešel největší kovboj všech dob! Ale teď tě porazím, kámo, s touhle kobylou!" poplácal Matta po zádech.
Brian se zvedl a chtěl jít do kuchyňky, ale Matt na něj zašilhal a zeptal se: "Kam jdete, vy dva?"
"Pro oves," utrousil Brian, a když kolem nich procházel, sundal si klobouk a vrazil ho Zackymu na hlavu, aby aspoň trochu vypadal jako kovboj.
"Hej, hej… chytim tě do lasa!" prozpěvoval si Zacky.
Brian protočil oči a důvěrně sdělil Mattovi: "Shoď toho Olda Šetrhenda, Hatátitló!"
Matt zařehtal a vzepjal se - a Zacky navštívil otevřenou skříň za sebou. Brian pomohl jeho nohám trčícím ven, aby tam byl pěkně pohromadě, a zabouchl skříň.
Matt s Brianem si plácli a šíleně se řehtali, takže neslyšeli Zackyho tlumené nadávky a bouchání. "Hanere, ty kreténe! Pusť mě ven!"
"Promiň, co jsi říkal?" zacukroval Brian a ušklíbl se na Matta.
"Pusť - mě - ven! Smrděj ti hadry a máš v nich moly a vši! A taky šváby! Pomoc, něco po mně leze!"
"Neboj se, to je jenom smrtelně jedovatá veš, kterou jsem naklonoval," uklidňoval ho Matt.
"Vy idioti! Nemám tu vzduch!" Zackyho vřískot pomalu přesahoval práh pětičárkovaného C.
"Cože?" protáhl Matt.
"Vzduch nepotřebuješ, dejchej ten usazenej v hadrech… a můžeš jíst vši!"
"Vy kreténi! Nemůžu dejchat!" sípal Zacky.
"Hele, to už není sranda," zvážněl Matt. "Pusť ho!"
"Ty tu skříň taky držíš!" ohradil se Brian.
"Tak už se domluvte!" ozval se Zacky.
"Pustím tě, až se omluvíš za ty nadávky a poprosíš," řekl Brian.
Zacky potichu zaklel. "Fajn! Omlouvám se za všechny nadávky a pusťte mě, prosím!"
"A ještě řekni, že jsem lepší kytarista," dodal smrtelně vážně Brian.
"Jsi lepší kytarista, nejlepší na světě, ale už mě pusť!"
Brian se ušklíbl. "Hodnej kluk. Zaslouží si pustit, Matte?"
"Řekl bych, že si to zaslouží," kývl hlavou Matt.
"Dobře, takže - tři, dva, jedna - pouštíme skříň."
Odstoupili s Mattem a… nic. Vyměnili si pohled a Zacky se ozval: "Tak co je, sakra? Ještě něco mám říct? Třeba že jseš úžasnej a dokonalej? …parchant?" dodal tiše.
"Já to slyšel! Ne, počkej, takže znova…"
Opřeli se s Mattem do skříně. "Tři, dva, jedna - pusť!" Znovu odstoupili. A znovu nic.
"Co je s tím krámem?" naštval se Brian a kopl do skříně, až se celá zatřásla. Ale dveře se neotevřely.
"Do hajzlu!" zanadával Matt. "Co budem dělat?" otočil se na Briana, a ten se ohradil: "Proč to mám vymyslet já? Tys ho tam zavřel!"
"To kecáš! Tys ho tam zavřel!"
"Ne, ty!"
"Ne, ty!"
"Budete se hádat dlouho?" ozval se Zacky. "Začínam mít klaustrofobii."
"Tak jo," uvažoval Matt. "Můžem tu skříň shodit na zem…"
"Co by to pomohlo?" opáčil Brian. "Musíme to rozsekat."
"To se opovaž, ty demente!" vřískl Zacky. "Já jsem uvnitř, jestli sis toho nevšim! Možná jseš David Copperfield, co přeřezává velbloudy a přitom je nezabije, ale já odmítám bejt tvoje asistentka za jakejkoliv honorář!"
"No dobře, dobře," řekl Brian. "Jen jsem přemejšlel nahlas. Stejně nemáme sekeru."
"Jo, nejsme tu na statku," kývl Matt. "Ale máme hasičák."
"To to chceš zapálit?" vyvalil oči Brian.
"Ty idiote!" štěkl Matt. "Tím hasičákem to můžeme rozmlátit a jemu se přitom možná nic nestane!"
"Možná?" vyděsil se Zacky.
"Dobře, jdem na to," rozhodl akční Brian, přešel ke zdi a sundal hasičák. "Takže," začal udělovat rozkazy, "ty tam vevnitř, stáhni se co nejvíc dozadu, a ty mi pomoz, Matte. Na tři, můžem? Raz - dva - tři!"
Vrazili s hasičákem do skříně - bohužel Matt si tam nechal prsty. Začal vřískat a poskakovat po celém autobuse, přičemž smetl z police všechno nádobí, které spadlo na zem a rozbilo se, a převrátil stůl, na kterém byly papíry s novými nápady a taky Brianův deník. Převrhl konvici s vařící vodou a ta se rozlila po papírech. Přeskákal na druhou stranu místnosti a vrazil do Brianovy kytary, na kterou se potom svalil.
Brian si pustil hasičák na nohu a začal křičet: "AU! Matte, ty nemožnej nemotornej medvěde! Můj deník! Moje kytara!" Začal se plazit po zemi a zachraňovat svůj deníček. Rozběhl se do koupelny pro fén (ten patřil mezi základní hygienické vybavení drsných chlapíků, zato zubní kartáčky byste tam hledali marně) a začal vysoušet stránku po stránce a zlostně přitom prskal na Matta nadávky. Když byl u desáté stránky, ozval se ze skříně Zacky, a Matt, který si chladil prsty pod vodou a skučel u dřezu, nadskočil. I Brian se lekl - oba totiž zapomněli, že je Zacky ve skříni, a mysleli si, že je to duch - a Brian upustil fén přímo do kaluže vody.
Dostal pořádnou ránu a byl by dostal další, kdyby ho Matt pohotově nezachránil.
"Tak zachráníte mě konečně, nebo mám počkat na Supermana?" křikl Zacky a bouchl do skříně.
"Už jdeme!"
Společně začali lomcovat skříní. "Musíme - se - do - toho - pořádně - opřít!" Brian bouchal do dřeva a lomcoval s klikou, zatímco Matt do skříně kopal nohama a bušil použitelnou rukou, takže to vypadalo trochu jako nějaký improvizovaný tanec.
Brian se na něj otočil jako na blázna: "Takhle mi moc nepomůžeš! O co se snažíš, vyzvat tu skříň k tanci?"
"Zlomil jsi mi prsty, tak co čekáš?"
" ti je zlomil?"
"Kluci, až mě odtud vytáhnete, pofoukám vám všechny vaše zranění, ale už to prosím vás udělejte!" křikl Zacky.
Nakonec se jim společnými silami podařilo dveře vylomit, a to v nejnečekanější chvíli. Brian a Matt sebou třískli na zem a potom na ně dopadly vylomené dveře a nakonec Zacky, který se do nich opíral zevnitř.
V tu chvíli vešel do tourbusu Johnny. Jenom vyvalil oči na tu spoušť, otevřel pusu a chystal se něco říct, ale Zacky, který si ho první všiml, ucedil, stále se válejíc po podlaze - spíš po Mattovi a Brianovi - "Na nic se neptej."
Johnny pokrčil rameny a klidně prošel tím bordelem na zemi, ale zarazil se v půli cesty - zvedl ze země Brianův deník, rozevřený na desáté stránce, a prohlížel si rozmáčenou fotku kluka, co mu byl nápadně povědomý. Bylo u ní srdíčko a iniciály J. C.
"Co to je?"
Brian se zvedl a vyškubl mu deník z ruky.
"To jsem já?"
"Ne," odsekl Brian. "To je moje b-babička," vykoktal.
Matt se Zackym si fotku prohlíželi přes Brianovo rameno a Matt se ušklíbl: "Pěkný číro."
Brian deník zaklapl, odhodil a zlostně se otočil. "Dej bacha, abych ti nezlomil ještě druhou ruku."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Achája Eressiel Achája Eressiel | Web | 7. února 2010 v 23:25 | Reagovat

To mě překvapilo, potěšilo a rozesmálo:-D Což je strašně super, vzhledem k tomu, jak mi z nich je poslední dobou smutno...
Doufám, že to bude brzy a slibně pokračovat:)

2 cec cec | 7. února 2010 v 23:28 | Reagovat

děkujuu... já taky doufám :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama